
Благослови, поэт!.. В тиши парнасской сени
Я с трепетом склонил пред музами колени:
Опасною тропой с надеждой полетел,
№4 Мне жребий вынул Феб, и лира мой удел.
Страшусь, неопытный, бесславного паденья,
Но пылкого смирить не в силах я влеченья,
Не грозный приговор на гибель внемлю я:
№8 Сокрытого в веках священный судия,
Страж верный прошлых лет, наперсник муз любимый
И бледной зависти предмет неколебимый
Приветливым меня вниманьем ободрил;
№12 И Дмитрев слабый дар с улыбкой похвалил;
И славный старец наш, царей певец избранный,
Крылатым гением и грацией венчанный,
В слезах обнял меня дрожащею рукой
№16 И счастье мне предрек, незнаемое мной.
И ты, природою на песни обреченный!
Не ты ль мне руку дал в завет любви священный?
Могу ль забыть я час, когда перед тобой
№20 Безмолвный я стоял, и молнийной струей
Душа к возвышенной душе твоей летела
И, тайно съединясь, в восторгах пламенела, —
Нет, нет! решился я — без страха в трудный путь,
№24 Отважной верою исполнилася грудь.
Творцы бессмертные, питомцы вдохновенья!..
Вы цель мне кажете в туманах отдаленья,
Лечу к безвестному отважною мечтой,
№28 И, мнится, гений ваш промчался надо мной!
Но что? Под грозною парнасскою скалою
Какое зрелище открылось предо мною?
В ужасной темноте пещерной глубины
№32 Вражды и Зависти угрюмые сыны,
Возвышенных творцов зоилы записные
Сидят — Бессмыслицы дружины боевые.
Далеко диких лир несется резкой вой,
№36 Варяжские стихи визжит варягов строй.
Смех общий им ответ; над мрачными толпами
Во мгле два призрака склонилися главами.
Один на груды сел и прозы и стихов —
№40 Тяжелые плоды полунощных трудов,
Усопших од, поэм забвенные могилы!
С улыбкой внемлет вой стопосложитель хилый:
Пред ним растерзанный стенает Тилемах;
№44 Железное перо скрыпит в его перстах
И тянет за собой гекзаметры сухие,
Спондеи жесткие и дактилы тугие.
Ретивой музою прославленный певец,
№48 Гордись — ты Мевия надутый образец!
Но кто другой, в дыму безумного куренья,
Стоит среди толпы друзей непросвещенья?
Торжественной хвалы к нему несется шум:
№52 А он — он рифмою попрал и вкус и ум;
Ты ль это, слабое дитя чужих уроков,
Завистливый гордец, холодный Сумароков,
Без силы, без огня, с посредственным умом,
№56 Предрассуждениям обязанный венцом
И с Пинда сброшенный, и проклятый Расином?
Ему ли, карлику, тягаться с исполином?
Ему ль оспоривать тот лавровый венец,
№60 В котором возблистал бессмертный наш певец,
Веселье россиян, полунощное диво?..
Нет! в тихой Лете он потонет молчаливо,
Уж на челе его забвения печать,
№64 Предбудущим векам что мог он передать?
Страшилась грация цинической свирели,
И персты грубые на лире костенели.
Пусть будет Мевием в речах превознесен —
№68 Явится Депрео, исчезнет Шапелен.
И что ж? всегда смешным останется смешное;
Невежду пестует невежество слепое.
Оно сокрыло их во мрачный свой приют;
№72 Там прозу и стихи отважно все куют,
Там все враги наук, все глухи — лишь не немы,
Те слогом Никона печатают поэмы,
Одни славянских од громады громоздят,
№76 Другие в бешеных трагедиях хрипят,
Тот, верный своему мятежному союзу,
На сцену возведя зевающую музу,
Бессмертных гениев сорвать с Парнаса мнит.
№80 Рука содрогнулась, удар его скользит,
Вотще бросается с завистливым кинжалом,
Куплетом ранен он, низвержен в прах журналом, —
При свистах критики к собратьям он бежит...
№84 И маковый венец Феспису ими свит.
Все, руку положив на том Тилемахиды,
Клянутся отомстить сотрудников обиды,
Волнуясь восстают неистовой толпой.
№88 Беда, кто в свет рожден с чувствительной душой!
Кто тайно мог пленить красавиц нежной лирой,
Кто смело просвистал шутливою сатирой,
Кто выражается правдивым языком,
№92 И русской Глупости не хочет бить челом!..
Он враг отечества, он сеятель разврата!
И речи сыплются дождем на супостата.
И вы восстаньте же, парнасские жрецы,
№96 Природой и трудом воспитанны певцы
В счастливой ереси и Вкуса и Ученья,
Разите дерзостных друзей Непросвещенья.
Отмститель гения, друг истины, поэт!
№100 Лиющая с небес и жизнь и вечный свет,
Стрелою гибели десница Аполлона
Сражает наконец ужасного Пифона.
Смотрите: поражен враждебными стрелами,
№104 С потухшим факелом, с недвижными крылами
К вам Озерова дух взывает: други! месть!..
Вам оскорбленный вкус, вам знанья дали весть —
Летите на врагов: и Феб и музы с вами!
№108 Разите варваров кровавыми стихами;
Невежество, смирясь, потупит хладный взор,
Спесивых риторов безграмотный собор...
Но вижу: возвещать нам истины опасно,
№112 Уж Мевий на меня нахмурился ужасно,
И смертный приговор талантам возгремел.
Гонения терпеть ужель и мой удел?
Что нужды? смело вдаль, дорогою прямою,
№116 Ученью руку дав, поддержанный тобою,
Их злобы не страшусь; мне твердый Карамзин,
Мне ты пример. Что крик безумных сих дружин?
Пускай беседуют отверженные Феба;
№120 Им прозы, ни стихов не послан дар от неба.
Их слава — им же стыд; творенья — смех уму;
И в тьме возникшие низвергнутся во тьму.
Blagoslovi, poet!.. V tishi parnasskoy seni
Ya s trepetom sklonil pred muzami koleni:
Opasnoyu tropoy s nadezhdoy poletel,
Mne zhreby vynul Feb, i lira moy udel.
Strashus, neopytny, besslavnogo padenya,
No pylkogo smirit ne v silakh ya vlechenya,
Ne grozny prigovor na gibel vnemlyu ya:
Sokrytogo v vekakh svyashchenny sudia,
Strazh verny proshlykh let, napersnik muz lyubimy
I blednoy zavisti predmet nekolebimy
Privetlivym menya vnimanyem obodril;
I Dmitrev slaby dar s ulybkoy pokhvalil;
I slavny starets nash, tsarey pevets izbranny,
Krylatym geniyem i gratsiyey venchanny,
V slezakh obnyal menya drozhashcheyu rukoy
I schastye mne predrek, neznayemoye mnoy.
I ty, prirodoyu na pesni obrechenny!
Ne ty l mne ruku dal v zavet lyubvi svyashchenny?
Mogu l zabyt ya chas, kogda pered toboy
Bezmolvny ya stoyal, i molnynoy struyey
Dusha k vozvyshennoy dushe tvoyey letela
I, tayno syedinyas, v vostorgakh plamenela, —
Net, net! reshilsya ya — bez strakha v trudny put,
Otvazhnoy veroyu ispolnilasya grud.
Tvortsy bessmertnye, pitomtsy vdokhnovenya!..
Vy tsel mne kazhete v tumanakh otdalenya,
Lechu k bezvestnomu otvazhnoyu mechtoy,
I, mnitsya, geny vash promchalsya nado mnoy!
No chto? Pod groznoyu parnasskoyu skaloyu
Kakoye zrelishche otkrylos predo mnoyu?
V uzhasnoy temnote peshchernoy glubiny
Vrazhdy i Zavisti ugryumye syny,
Vozvyshennykh tvortsov zoily zapisnye
Sidyat — Bessmyslitsy druzhiny boyevye.
Daleko dikikh lir nesetsya rezkoy voy,
Varyazhskiye stikhi vizzhit varyagov stroy.
Smekh obshchy im otvet; nad mrachnymi tolpami
Vo mgle dva prizraka sklonilisya glavami.
Odin na grudy sel i prozy i stikhov —
Tyazhelye plody polunoshchnykh trudov,
Usopshikh od, poem zabvennye mogily!
S ulybkoy vnemlet voy stoposlozhitel khily:
Pred nim rasterzanny stenayet Tilemakh;
Zheleznoye pero skrypit v yego perstakh
I tyanet za soboy gekzametry sukhiye,
Spondei zhestkiye i daktily tugiye.
Retivoy muzoyu proslavlenny pevets,
Gordis — ty Mevia naduty obrazets!
No kto drugoy, v dymu bezumnogo kurenya,
Stoit sredi tolpy druzey neprosveshchenya?
Torzhestvennoy khvaly k nemu nesetsya shum:
A on — on rifmoyu popral i vkus i um;
Ty l eto, slaboye ditya chuzhikh urokov,
Zavistlivy gordets, kholodny Sumarokov,
Bez sily, bez ognya, s posredstvennym umom,
Predrassuzhdeniam obyazanny ventsom
I s Pinda sbroshenny, i proklyaty Rasinom?
Yemu li, karliku, tyagatsya s ispolinom?
Yemu l osporivat tot lavrovy venets,
V kotorom vozblistal bessmertny nash pevets,
Veselye rossian, polunoshchnoye divo?..
Net! v tikhoy Lete on potonet molchalivo,
Uzh na chele yego zabvenia pechat,
Predbudushchim vekam chto mog on peredat?
Strashilas gratsia tsinicheskoy svireli,
I persty grubye na lire kosteneli.
Pust budet Meviyem v rechakh prevoznesen —
Yavitsya Depreo, ischeznet Shapelen.
I chto zh? vsegda smeshnym ostanetsya smeshnoye;
Nevezhdu pestuyet nevezhestvo slepoye.
Ono sokrylo ikh vo mrachny svoy priyut;
Tam prozu i stikhi otvazhno vse kuyut,
Tam vse vragi nauk, vse glukhi — lish ne nemy,
Te slogom Nikona pechatayut poemy,
Odni slavyanskikh od gromady gromozdyat,
Drugiye v beshenykh tragediakh khripyat,
Tot, verny svoyemu myatezhnomu soyuzu,
Na stsenu vozvedya zevayushchuyu muzu,
Bessmertnykh geniyev sorvat s Parnasa mnit.
Ruka sodrognulas, udar yego skolzit,
Votshche brosayetsya s zavistlivym kinzhalom,
Kupletom ranen on, nizverzhen v prakh zhurnalom, —
Pri svistakh kritiki k sobratyam on bezhit...
I makovy venets Fespisu imi svit.
Vse, ruku polozhiv na tom Tilemakhidy,
Klyanutsya otomstit sotrudnikov obidy,
Volnuyas vosstayut neistovoy tolpoy.
Beda, kto v svet rozhden s chuvstvitelnoy dushoy!
Kto tayno mog plenit krasavits nezhnoy liroy,
Kto smelo prosvistal shutlivoyu satiroy,
Kto vyrazhayetsya pravdivym yazykom,
I russkoy Gluposti ne khochet bit chelom!..
On vrag otechestva, on seyatel razvrata!
I rechi syplyutsya dozhdem na supostata.
I vy vosstante zhe, parnasskiye zhretsy,
Prirodoy i trudom vospitanny pevtsy
V schastlivoy yeresi i Vkusa i Uchenya,
Razite derzostnykh druzey Neprosveshchenya.
Otmstitel genia, drug istiny, poet!
Liyushchaya s nebes i zhizn i vechny svet,
Streloyu gibeli desnitsa Apollona
Srazhayet nakonets uzhasnogo Pifona.
Smotrite: porazhen vrazhdebnymi strelami,
S potukhshim fakelom, s nedvizhnymi krylami
K vam Ozerova dukh vzyvayet: drugi! mest!..
Vam oskorblenny vkus, vam znanya dali vest —
Letite na vragov: i Feb i muzy s vami!
Razite varvarov krovavymi stikhami;
Nevezhestvo, smiryas, potupit khladny vzor,
Spesivykh ritorov bezgramotny sobor...
No vizhu: vozveshchat nam istiny opasno,
Uzh Mevy na menya nakhmurilsya uzhasno,
I smertny prigovor talantam vozgremel.
Gonenia terpet uzhel i moy udel?
Chto nuzhdy? smelo vdal, dorogoyu pryamoyu,
Uchenyu ruku dav, podderzhanny toboyu,
Ikh zloby ne strashus; mne tverdy Karamzin,
Mne ty primer. Chto krik bezumnykh sikh druzhin?
Puskay beseduyut otverzhennye Feba;
Im prozy, ni stikhov ne poslan dar ot neba.
Ikh slava — im zhe styd; tvorenya — smekh umu;
I v tme voznikshiye nizvergnutsya vo tmu.
K Zhukovskomu
,kfujckjdb, gj'n!// D nbib gfhyfccrjq ctyb
Z c nhtgtnjv crkjybk ghtl vepfvb rjktyb:
Jgfcyj/ nhjgjq c yflt;ljq gjktntk,
Vyt ;ht,bq dsyek At,, b kbhf vjq eltk/
Cnhfiecm, ytjgsnysq, ,tcckfdyjuj gfltymz,
Yj gskrjuj cvbhbnm yt d cbkf[ z dktxtymz,
Yt uhjpysq ghbujdjh yf ub,tkm dytvk/ z:
Cjrhsnjuj d dtrf[ cdzotyysq celbz,
Cnhf; dthysq ghjiks[ ktn, yfgthcybr vep k/,bvsq
B ,ktlyjq pfdbcnb ghtlvtn ytrjkt,bvsq
Ghbdtnkbdsv vtyz dybvfymtv j,jlhbk;
B Lvbnhtd ckf,sq lfh c eks,rjq gj[dfkbk;
B ckfdysq cnfhtw yfi, wfhtq gtdtw bp,hfyysq,
Rhskfnsv utybtv b uhfwbtq dtyxfyysq,
D cktpf[ j,yzk vtyz lhj;fot/ herjq
B cxfcnmt vyt ghtlhtr, ytpyftvjt vyjq/
B ns, ghbhjlj/ yf gtcyb j,htxtyysq!
Yt ns km vyt here lfk d pfdtn k/,db cdzotyysq?
Vjue km pf,snm z xfc, rjulf gthtl nj,jq
,tpvjkdysq z cnjzk, b vjkybqyjq cnhetq
Leif r djpdsityyjq leit ndjtq ktntkf
B, nfqyj c]tlbyzcm, d djcnjhuf[ gkfvtytkf, —
Ytn, ytn! htibkcz z — ,tp cnhf[f d nhelysq genm,
Jndf;yjq dthj/ bcgjkybkfcz uhelm/
Ndjhws ,tccvthnyst, gbnjvws dlj[yjdtymz!//
Ds wtkm vyt rf;tnt d nevfyf[ jnlfktymz,
Ktxe r ,tpdtcnyjve jndf;yj/ vtxnjq,
B, vybncz, utybq dfi ghjvxfkcz yflj vyjq!
Yj xnj? Gjl uhjpyj/ gfhyfccrj/ crfkj/
Rfrjt phtkbot jnrhskjcm ghtlj vyj/?
D e;fcyjq ntvyjnt gtothyjq uke,bys
Dhf;ls b Pfdbcnb euh/vst csys,
Djpdsityys[ ndjhwjd pjbks pfgbcyst
Cblzn — ,tccvsckbws lhe;bys ,jtdst/
Lfktrj lbrb[ kbh ytctncz htprjq djq,
Dfhz;crbt cnb[b dbp;bn dfhzujd cnhjq/
Cvt[ j,obq bv jndtn; yfl vhfxysvb njkgfvb
Dj vukt ldf ghbphfrf crkjybkbcz ukfdfvb/
Jlby yf uhels ctk b ghjps b cnb[jd —
Nz;tkst gkjls gjkeyjoys[ nheljd,
Ecjgib[ jl, gj'v pf,dtyyst vjubks!
C eks,rjq dytvktn djq cnjgjckj;bntkm [bksq:
Ghtl ybv hfcnthpfyysq cntyftn Nbktvf[;
;tktpyjt gthj crhsgbn d tuj gthcnf[
B nzytn pf cj,jq utrpfvtnhs ce[bt,
Cgjyltb ;tcnrbt b lfrnbks neubt/
Htnbdjq vepj/ ghjckfdktyysq gtdtw,
Ujhlbcm — ns Vtdbz yflensq j,hfptw!
Yj rnj lheujq, d lsve ,tpevyjuj rehtymz,
Cnjbn chtlb njkgs lheptq ytghjcdtotymz?
Njh;tcndtyyjq [dfks r ytve ytctncz iev:
F jy — jy hbavj/ gjghfk b drec b ev;
Ns km 'nj, ckf,jt lbnz xe;b[ ehjrjd,
Pfdbcnkbdsq ujhltw, [jkjlysq Cevfhjrjd,
,tp cbks, ,tp juyz, c gjchtlcndtyysv evjv,
Ghtlhfcce;ltybzv j,zpfyysq dtywjv
B c Gbylf c,hjityysq, b ghjrkznsq Hfcbyjv?
Tve kb, rfhkbre, nzufnmcz c bcgjkbyjv?
Tve km jcgjhbdfnm njn kfdhjdsq dtytw,
D rjnjhjv djp,kbcnfk ,tccvthnysq yfi gtdtw,
Dtctkmt hjccbzy, gjkeyjoyjt lbdj?//
Ytn! d nb[jq Ktnt jy gjnjytn vjkxfkbdj,
E; yf xtkt tuj pf,dtybz gtxfnm,
Ghtl,eleobv dtrfv xnj vju jy gthtlfnm?
Cnhfibkfcm uhfwbz wbybxtcrjq cdbhtkb,
B gthcns uhe,st yf kbht rjcntytkb/
Gecnm ,eltn Vtdbtv d htxf[ ghtdjpytcty —
Zdbncz Ltghtj, bcxtpytn Ifgtkty/
B xnj ;? dctulf cvtiysv jcnfytncz cvtiyjt;
Ytdt;le gtcnetn ytdt;tcndj cktgjt/
Jyj cjrhskj b[ dj vhfxysq cdjq ghb/n;
Nfv ghjpe b cnb[b jndf;yj dct re/n,
Nfv dct dhfub yfer, dct uke[b — kbim yt ytvs,
Nt ckjujv Ybrjyf gtxfnf/n gj'vs,
Jlyb ckfdzycrb[ jl uhjvfls uhjvjplzn,
Lheubt d ,titys[ nhfutlbz[ [hbgzn,
Njn, dthysq cdjtve vznt;yjve cj/pe,
Yf cwtye djpdtlz ptdf/oe/ vepe,
,tccvthnys[ utybtd cjhdfnm c Gfhyfcf vybn/
Herf cjlhjuyekfcm, elfh tuj crjkmpbn,
Djnot ,hjcftncz c pfdbcnkbdsv rby;fkjv,
Regktnjv hfyty jy, ybpdth;ty d ghf[ ;ehyfkjv, —
Ghb cdbcnf[ rhbnbrb r cj,hfnmzv jy ,t;bn///
B vfrjdsq dtytw Atcgbce bvb cdbn/
Dct, here gjkj;bd yf njv Nbktvf[bls,
Rkzyencz jnjvcnbnm cjnhelybrjd j,bls,
Djkyezcm djccnf/n ytbcnjdjq njkgjq/
,tlf, rnj d cdtn hj;lty c xedcndbntkmyjq leijq!
Rnj nfqyj vju gktybnm rhfcfdbw yt;yjq kbhjq,
Rnj cvtkj ghjcdbcnfk ienkbdj/ cfnbhjq,
Rnj dshf;ftncz ghfdlbdsv zpsrjv,
B heccrjq Ukegjcnb yt [jxtn ,bnm xtkjv!//
Jy dhfu jntxtcndf, jy ctzntkm hfpdhfnf!
B htxb csgk/ncz lj;ltv yf cegjcnfnf/
B ds djccnfymnt ;t, gfhyfccrbt ;htws,
Ghbhjljq b nheljv djcgbnfyys gtdws
D cxfcnkbdjq thtcb b Drecf b Extymz,
Hfpbnt lthpjcnys[ lheptq Ytghjcdtotymz/
Jnvcnbntkm utybz, lheu bcnbys, gj'n!
Kb/ofz c yt,tc b ;bpym b dtxysq cdtn,
Cnhtkj/ ub,tkb ltcybwf Fgjkkjyf
Chf;ftn yfrjytw e;fcyjuj Gbajyf/
Cvjnhbnt: gjhf;ty dhf;lt,ysvb cnhtkfvb,
C gjne[ibv afrtkjv, c ytldb;ysvb rhskfvb
R dfv Jpthjdf le[ dpsdftn: lheub! vtcnm!//
Dfv jcrjh,ktyysq drec, dfv pyfymz lfkb dtcnm —
Ktnbnt yf dhfujd: b At, b veps c dfvb!
Hfpbnt dfhdfhjd rhjdfdsvb cnb[fvb;
Ytdt;tcndj, cvbhzcm, gjnegbn [kflysq dpjh,
Cgtcbds[ hbnjhjd ,tpuhfvjnysq cj,jh///
Yj db;e: djpdtofnm yfv bcnbys jgfcyj,
E; Vtdbq yf vtyz yf[vehbkcz e;fcyj,
B cvthnysq ghbujdjh nfkfynfv djpuhtvtk/
Ujytybz nthgtnm e;tkm b vjq eltk?
Xnj ye;ls? cvtkj dlfkm, ljhjuj/ ghzvj/,
Extym/ here lfd, gjllth;fyysq nj,j/,
B[ pkj,s yt cnhfiecm; vyt ndthlsq Rfhfvpby,
Vyt ns ghbvth/ Xnj rhbr ,tpevys[ cb[ lhe;by?
Gecrfq ,tctle/n jndth;tyyst At,f;
Bv ghjps, yb cnb[jd yt gjckfy lfh jn yt,f/
B[ ckfdf — bv ;t cnsl; ndjhtymz — cvt[ eve;
B d nmvt djpybribt ybpdthuyencz dj nmve/
R ;erjdcrjve

Анализ стихотворения
| Символов | 4 737 |
| Символов без пробелов | 4 005 |
| Слов | 716 |
| Уникальных слов | 457 |
| Значимых слов | 315 |
| Стоп-слов | 214 |
| Строк | 122 |
| Строф | 5 |
| Водность | 56,0 % |
| Классическая тошнота | 2,65 |
| Академическая тошнота | 4,3 % |
Строфы
Размер: шестистопный ямб
Стопа: двухсложная с ударением на 2-м слоге
| Строки | Рифмы | Рифмовка |
|---|
| 28 строк, многоостишие | сени-колени-полетел-удел | смешанная |
| 40 строк, многоостишие | скалою-мною-глубины-сыны | смешанная |
| 26 строк, многоостишие | смешное-слепое-приют-куют | смешанная |
| 16 строк, многоостишие | жрецы-певцы-ученья-непросвещенья | AABB CCDD EEFF EEGG |
| 12 строк, многоостишие | опасно-ужасно-возгремел-удел | AABB CCDD EEFF |
Семантическое ядро
| Слово | Кол-во | Частота |
|---|
| оно | 7 | 0,98 % |
| муза | 5 | 0,70 % |
| стих | 5 | 0,70 % |
| все | 4 | 0,56 % |
| гений | 4 | 0,56 % |
| лира | 4 | 0,56 % |
| певец | 4 | 0,56 % |
| бессмертный | 3 | 0,42 % |
| венец | 3 | 0,42 % |
| вкус | 3 | 0,42 % |
Была ли эта страница вам полезна?
Да!НетБольшое спасибо!
Ваше мнение очень важно для нас.
1 комментарийНе стесняйтесь поделиться с нами вашим ценным мнением.
Ну что, нормальный анализ так никто и не сделал?.. Неужели так сложно определить тему, идею и основную мысль стихотворения? Не нужно быть семи пядей во лбу, чтобы описать, какие были использованы литературные приёмы, метафоры, эпитеты, сравнения, олицетворения, художественные и изобразительно-выразительные средства.
Текст